Svalová elektrostimulace
Elektrostimulace je postup, který pomocí elektrických impulzů pohybových bodů svalů (motoneurony) vyvolává stahování svalů, které připomíná úmyslné kontrakce.
Většina svalů lidského těla patří mezi pruhované neboli ovládané svaly, na každé straně těla jich je asi 200 (celkem přibližně 400).
Fyziologie svalové kontrakce
Kosterní sval provádí svou funkci pomocí mechanismu kontrakce. Když se člověk rozhodne k provedení pohybu, centrum hybnosti v mozku vyšle elektrický signál do svalu, který se má zapojit. Když elektrický signál dorazí do svalu, motorová destička na povrchu svalu vytvoří depolarizaci svalové membrány a uvolní ionty CA++ uvnitř. Ionty Ca++ v součinnosti s molekulami aktinu a myosinu aktivují mechanismus kontrakce, která pak vede ke zkrácení svalu. Množství energie nezbytné pro kontrakci je stanoveno adenosintrifosfatázou (ATP) a je podporováno systémem doplňování energie založeném na aerobních a anaerobních energetických mechanismech, které využívají uhlohydráty a tuky. Jinak řečeno, elektrická stimulace není přímým zdrojem energie, ale funguje jako nástroj, který vyvolává svalovou kontrakci.
Stejný typ mechanismu se aktivuje, když svalovou kontrakci vyvolává EMS; mají stejnou funkci impulzu přirozeně vysílaného z centra hybnosti nervové soustavy. Když kontrakce skončí, sval se uvolní a vrátí se do původního stavu.
Izotonické a izometrické kontrakce
K izotonické kontrakci dochází, když během pohybu příslušné svaly překročí vnější odpor zkrácením, čímž vyvolají stálý stav napětí na koncích šlach. Když vnější odpor brání v pohybu, vyvolá svalová kontrakce namísto zkrácení prodloužení na koncích; tomu se říká izometrická kontrakce. V případě elektrostimulace se obvykle používá stimulace izometrických podmínek, protože umožňuje dosahovat silnějších a účinnějších kontrakcí.
Rozdělení jednotlivých typů vláken ve svalu
Poměr mezi oběma hlavními kategoriemi (typ I a typ II) se značně liší. Existují svalové skupiny, které jsou tvořeny vlákny typu I, jako je plochý sval lýtkový, a svaly, které se skládají jen z vláken typu II, jako je kruhový sval, ale většina svalů lidského těla je tvořena kombinací těchto dvou typů. Studie o rozložení vláken ve svalové hmotě zdůrazňují úzké propojení mezi motoneurony (tonickými nebo fázovými) a funkčními vlastnostmi
Tens
Transkutánní elektrická stimulace nervu (TENS) je selektivní stimulace širokých vláken periferních nervů, která upřednostňuje uzavírání vstupu pro impulzy bolesti a zvyšuje uvolňování endorfinů, čímž snižuje intenzitu bolesti. V režimu TENS tedy usilujeme o léčbu vážné a chronické bolesti způsobené muskuloskeletálními příčinami.
Snižování bolesti po použití proudu TENS je vyvoláno těmito faktory:
a. Teorie kontroly brány
b. Vylučování endorfinu
c. Různé sedativní účinky ve vazbě na kmitočty
Teorie brány
Pokud se zastaví elektrické signály, které do mozku přenášejí informaci o bolesti, zastaví se také vnímání bolesti. Pokud se například udeříme do hlavy o nějaký předmět, první, co uděláme, je, že si začneme naraženou oblast masírovat. Tímto způsobem stimulujeme receptory související s dotykem a tlakem. TENS v nepřetržitém režimu a v modulaci kmitočtů lze použít k vygenerování podobných signálů, jaké jsou signály dotyku a tlaku. Pokud jejich intenzita stačí, je jejich priorita tak vysoká, že překoná signalizaci bolesti. Jakmile se podaří získat prioritu, brána související se smyslovými signály se otevře a brána bolesti se uzavře, čímž brání průniku těchto signálů do mozku.
Vylučování endorfinu
Když nervový signál postupuje z oblasti bolesti do mozku, šíří se řetězcem spojů, které se označují jako synapse. Synapsi lze vnímat jako prostor mezi koncem jednoho nervu a začátkem dalšího. Když elektrický signál dosáhne na konec nervu, vyprodukuje látky zvané nervové mediátory, které procházejí synapsí a aktivuje začátek dalšího nervu.
Tento proces se opakuje u všech délek nutných pro to, aby signál dospěl k mozku. Opiáty zapojené do snižování bolesti mají za úkol vyvolat prostor synapse a zabránit šíření nervových mediátorů. Tímto způsobem dojde k zablokování signálů bolesti. Endorfiny jsou opiáty přirozeně produkované tělem pro zvládání bolesti a mohou působit jak na kostní dřeň, tak na mozek, jsou to tedy velmi účinná analgetika. Tens může zvýšit přirozenou produkci endorfinů a tím působí kladně na nižší vnímání bolesti.
Různé účinky ve vazbě na kmitočty
V závislosti na použitých kmitočtech se může objevit okamžitý úlevný účinek bez dlouhodobého vlivu (vyšší kmitočty), nebo postupnější účinky s dlouhodobějším vlivem (nižší kmitočty).
Mikroproudy
V porovnání s běžnou elektrostimulací, která využívá elektrický proud v miliampérech (mA), mikroproudová elektrostimulace využívá proud s intenzitou v rozpětí 10 a 500 μA (mikroampér, tj. miliontina ampéru). Četné studie prokazují, že proud v mikroampérech patří mezi ty, které zvyšují syntézu APT.
Léčba MENS obvykle používá dvě rozdílné fáze, první se snaží omezit pocit bolesti vnímaný pacientem, druhá pak pomáhá syntéze bílkovin a APT, čímž zrychluje opravné procesy v tkáni. Délka léčby obvykle nepřesahuje 15 až 30 minut u první fáze a 5 až 10 minut u druhé. MENS představuje zajímavou léčbu, kterou lze používat u řady patologií, použití režimu MENS společně s jinými přístrojovými druhy léčby, jako je laser a TENS, může přinést vynikající klinické výsledky, kterých lze obvykle jen těžko dosáhnout.
Ionoforéza
Ionoforéza je druhem elektrické léčby, při níž se přenášejí farmakologické látky v tkáni díky působení stejnosměrného proudu jednosměrného druhu. Ionoforéza vychází z vlastností iontového odloučení některých zdravotních látek s velmi nízkou molekulární hmotností po jejich rozpuštění ve vodě.
Je nezbytně nutné vědět, že aktivní část léku má po odloučení v iontové formě kladný nebo záporný náboj, aby bylo možno ji správně umístit podle směru elektrického proudění. Ionty zdravotní látky se přenášejí do organismu přes kožní oblasti, které představují pro proud slabou překážku a dostanou se tak k buněčným membránám, jež se takto elektricky upravují.
Denervované
Proud pro částečně nebo celkově denervované svaly
Stimulace denervovaného svalu se liší od stimulace zdravého svalu, protože aktivace svalových vláken vyžaduje zvláštní proud. V případě traumatického poranění periferních nervů lze po změření chronaxie určit, zda je denervace nedostatečná, částečná nebo celková.
Cílem pohybové stimulace je udržet trofismus a omezit svalovou sklerózu tak, aby sval mohl fungovat co nejlépe do dokončení procesu opětovné inervace; to může trvat několik měsíců.
Účinnost tohoto typu léčby závisí na správném složení parametrů stimulace; ty je nutno definovat zvláštním způsobem pro každého pacienta a měly by se vyvíjet v čase.
ČTVERCOVÉ PROUDY
Čtvercový proud je charakterizován jediným čtyřhranným impulzem, který se rychle mění z nulové hodnoty na maximální hodnotu nastavené intenzity, délkou kontrakce odpovídající délce impulzu, časem pauzy odpovídajícím času, kdy můžete ověřit regeneraci svalu. Čtyřhranný tvar impulzu vyvolává svalovou kontrakci, délka impulzu stanoví selektivní kontrakci denervovaných vláken a nulová střední hodnota impulzů (střídavá polarita) brání výskytu jevu ionizace oblasti. Čtvercové impulzy se používají hlavně u zcela denervovaných svalů. Program se liší podle amplitudy impulzu a délky období nečinnosti.
TROJÚHELNÍKOVÉ PROUDY
Trojúhelníkový proud nastupuje v maximální hodnotě nastavené intenzity pomocí lineárního nárůstu, jež ve spojení s impulzy o dostatečně dlouhé délce, určuje platnou kontrakční reakci denervovaných vláken (řízených poškozenými nervy), aniž by se stimulovaly sousedící a řádně inervované svaly (zdravé svaly). Jelikož jde o stimulační proud (trojúhelníkový impulz), který má za následek kontrakci denervovaných vláken, bude po něm následovat období klidu, během něhož má proud nulovou hodnotu. Polarita impulzů se střídá za účelem předejít výskytu jevu ionizace oblasti. Z důvodu adaptability nervových vláken na pomalý nástup intenzity stimulace a nedostatku nepříjemných pocitů pacienta slouží trojúhelníkový proud ke stimulaci celkově a částečně denervovaných svalů. Selektivní stimulace vláken nastává bez zapojování již inervovaných vláken, což je problém, který se často objevuje u střídavých čtvercových proudů z důvodu rychlého nástupu impulzu. Program se liší podle amplitudy impulzu a délky období nečinnosti.
TRAPÉZOVÉ PROUDY
Trapézové impulzy se obvykle používají u částečně denervovaných svalů. Program se liší podle amplitudy impulzu a délky období nečinnosti.
POZNÁMKA: Programy s ČTVERCOVÝMI_TROJÚHELNÍKOVÝMI_TRAPÉZOVÝMI proudy používejte jen na kanálech 1 a 3 s barevnými kabely. Pokud kabely nejsou připojeny nebo jsou-li nesprávného typu, nebude možné program spustit. Zkontrolujte kabely a zapojení.